Záhady Poklady Literatura Zajímavosti Království Slovník Hudba Kdo jsem


Mieczysław Bojko - Tajemství lesní polany

Mnoho let se majitelé Staniszowa a hory Grodna von Reussové nenáviděli s majiteli hradu Chojnik von Schaffgotsch. Rivalita začala kdysi na společných lovech v závisti spojené se slovenými trofejemi a skončila v těžkých sousedských sporech. Spory vyvrcholily postavením překrásného loveckého zámečku, který dal hrabě Henryk zbudovat na starých zříceninách Grodny. Majitelé obou panství pak na sebe z oken Chojnika a Grodna nenávistně hleděli. A jak byli do sebe zabraní nevšimli si, že jejich potomci - syn Henryka a dcerka Schaffgotsche v sobě našli zalíbení. Nezajímali se o spor mezi rodiči a využívali každou nestřeženou chvíli k setkání. Nejčastěji mívali dostaveníčko na rozcestí za Červenou dolinou, u majestátního a rozložitého habru. V jeho stínu, zabráni do sebe a v objetí mladí milenci prožívali nepopsatelné pocity. Chodili, držíc se za ruce, lesními pěšinkami. Sedávali na horských loukách, které plné různobarevných květů, voněly lesními bylinami. Vítr příjemně vískal ve vlasech, před očima se jim prostíraly krásné výhledy krkonošských hřebenů. Jistého dne je potkal schoulené do sebe sám Krakonoš. Byl trochu rozčilen jejich stavem,ale protože i on má dobré srdce nakonec se je rozhodl obdarovat nějakým dárkem. Na otázku, co by chtěli mu řekli, že jen jejich lásku, kterou nic nerozdělí a ani je od sebe. Krakonoš jim slíbil, že jim dá, co chtějí , a zmizel.

Otcové nakonec na mladé milence přišli a zakázali jim se stýkat. Ale oni se scházeli dále. A tak jednou, zrazeni, byli dáni pod zámek. Ji zavřeli na Chojniku a jeho na otcovském hradě. Ale oni nevzdali svou lásku a nezřekli se jí. A tak začali tajně kopat chodbu, každý ze svojí strany, která by je zase spojila. Jednoho dne, po mnoha měsících kopání se jejich chodby potkaly právě v kořenech starého habru, kde prožili tolik povznášejících chvil. Když se jejich ruce potkaly v procítěném sevření a ústa v sladkém polibku, jemně je objal svými kořeny i starý habr. Byl to velký přítel Ducha Hor a vzal je ssebou. Všechno náhle zmizelo, chodby, milenci i starý habr. Duch Hor tak je tak spojil jejich toužebnou láskou a už je nemohl nikdo rozloučit. Znepřátelené rody časem velice upadly. O jejich světlých časech už svědčí jen ruiny zámků Chojniku a Henryku.

Kdesi na úpatí hory Grodna roste kouzelný, mýtický, záhadně dvojitý habr. Jestli je to ten habr, ví jen Krakonoš. Jen člověk s čistým srdcem, kdo jej nalezne, dostane dar - velkou a krásnou lásku, kterou nikdo nerozdělí. A slzy zamilovaných tečou jako Dobrý pramen na svahu té hory. Stačí vzít do úst pár těch kouzelných kapek a láska tak velká a nespoutaná se sama objeví...

V roce 1942 skončila ta kouzelná selanka v loveckém zámečku. Zámeček knížete Henryka obsadil Abwehr (německá vojenská rozvědka a kontrarozvědka). Bylo tam instalováno zařízení vysílací a přijímací zařízení a odposlechová rádiová stanice. Po rozpadu Abwehru, a po úklidu v nacistických tajných službách byl opět v rukách jiných nacistických tajných služeb. Pod zámečkem, v polovině svahu, na kraji lesa, nedaleko osady Sosnówka stály dvě krásné rekreační vily. Byly proměněny v sídlo vysokých šarží SS. V roce 1943 začaly na hoře a i v její hloubi tajemné zemní práce a provádění jakýchsi technických instalací nejnovějšího typu.

Bylo to zvláštní místo. Co se tam opravdu dělo skutečně neznáme, můžeme stavět jenom na nemnohých střípcích informací. Víme, že tam bylo hodně strážnic obsazených vojskem, a samotná polana, která se nachází pod zámkem na severní stranu, byla upravena pro účel zvláštní v takovém místě. Totiž letiště! Staré stromy na okrajích polany byly uřezány skoro o polovinu výšky, bylo sem přivedeno vysoké napětí. Celá polana byla prošpikována odvodňovacími potrubími. Do dneška je tam možné najít betonové studně, zvláštní betonové základy a v nich zvláštní kotvy. Na východní straně, na rozcestí je možné vidět na stromech staré nápisy : "Pracoval jsem tu v mukách v roce 1943" nebo nápis "těžká práce ženisty 1943". Jsou to nepochybné důkazy těžké nevolnické práce, práce polských vojáků. Je velice pravděpodobné, že nepřežili ta trápení a vraždící práci, tím spíše, že nacisté svědky nenechávali žít.

Na jeseň v roce 1945 přišla do KBW v Jelení hoře informace, že v oblasti zmíněného lesního masívu někdo spatřil ukrývající se esesáky. KBW jako speciální vojenská složka vnitřní bezpečnosti lidového státu reagovala okamžitě vysláním dvou čet vojáků. KBW už měla zkušenosti s likvidováním UPA, Wehrwolfu i nekomunistického polského odboje. Na místě KBW opravdu objevila SS, kteří byli po krátké přestřelce zlikvidování početní převahou. Tehdy se ještě nikdo nepozastavoval nad tím proč a kvůli čemu zůstali právě v téhle oblasti, když měli tolik času na tajný útěk.

Když už jsem měl nějaké informace, chtěl jsem se dozvědět víc, co se dělo na té hoře v letech po válce. Rozhodl jsem se projít po okolních vesnicích a pozeptat se starších obyvatel. neměl jsem ale moc štěstí, zejména na počátku. Dokázal jsem nalézt mnoho pionýrů, přišlých do té oblasti hned po válce, jenomže jedni se vymlouvali na slabou paměť, jiní nic nevěděli nebo nechtěli říci. Konečně až ve Staniszowě jsem narazil na takzvaného místního pohádkáře a on mi řekl o člověku, který mi může hodně pomoci, když to byla právě jeho žena, která tehdy nahlásila ty ukrývající se esesmany. Pan Edward P. souhlasil, že si se mnou popovídá o sobě a o té lesní historii. Měl toho hodně, co mohl říci, protože byl ve Staniszowě už v roce 1943 jako totálně nasazený v zemědělství. V té době poznal svoji pozdější ženu Eugenii. Byla Polka a stejně jako on byla odvezena na práce, ale do sousední vsi, do Czarnego Strumienia.Po válce se rozhodli bydlet spolu. Tak se stalo, že majitel hospodářství, ve kterém byl pan Edward, utekl ze strachu před Sověty. Zůstali bydlet v tom hospodářství a hospodařili tam hodně dlouho.

Po válce byl pan Edward mnohokrát dotazován na horu, a co se tam dělo. Zajímalo to polské vojáky, i UB (obdoba naší StB), ale taky sovětskou NVKD.
"Nikdy dřív jsem nic takového neviděl, jakési transporty náklaďáků nečím naložených jely ze strany od Cieplic, ale pečlivě zaplachtované, a taky tam s nimi jezdily jeřáby. Neodvážil jsem se tam jít, vojáci by mě zastřelili. Hluk se odtamtud často ozýval, o to víc to bylo slyšet v noci. Nadto tam nad horou létaly takové světelné koule, jednou jsem to osobně viděl nad tou horou. To moje žena tenkrát viděla ty esemany v lese. Byla to hodně odvážná žena, já sám bych tam nešel. Do dnes se mi tam nechce chodit. Bylo to již na konci jeseně roku 1945. Lidé se radovali ze svobody, z týdne na týden přibývali noví polští osadníci. Moje žena šla do lesa na hřiby. Šla směrem k hoře a najednou slyší zvuk auta, jakoby jelo po lesní cestě. Velmi ji to zaujalo. Rozhodla se na to podívat zblízka a vydala se ve směru, odkud se ozýval zvuk auta. V jistou chvíli ji došlo, že to je zvuk německého auta, toho Kübelwagenu.

To auto i s německými vojáky vjelo kdesi pod zem, a za chvíli zahlédla i strážné SS s puškami. Potichoučku poodešla a jak byla dál, začala utíkat. Ani si nepamatovala, kde a kdy ztratila košík s houbami. Když doběhla do domu zadýchaná vykřikla: "Válka je zpátky, v lese jsou ozbrojení Němci!!!" Nařídil jsem tedy ženě aby se schovala do stodoly a sám jsem se na kole hnal do Jelení Hory, k našim vojákům a všechno jsem jim řekl. Jeli hned se mnou, byla to čtyři nákladní auta. Do večera bylo slyšet kulomety a výbuchy minometných granátů. A potom už byl klid."

V soukromých denících a poznámkách Wojciecha Takaby, prvního starosty okresu Jelení Hora se nachází poznámka o zvláštních konstrukcích na západním svahu hory, připomínající rampy pro letounové střely V-1. Tyhle konstrukce Sověti demontovali a odvezli. Nikdo se tehdy nepozastavoval nad tím, k čemu sloužily. Teprve v padesátých letech, pod záminkou zalesnění, se tímhle pozemkem začala zabývat polská armáda. Tím, co tady dělají vojenští ženisté se okamžitě začali zabývat lidé z UB (StB a sovětské NVKD). Po jistém, ale velmi krátkém čase, nechali vojáci horu být. V socialistickém Polsku nikdy nefungovala spolupráce mezi policií a armádou. Výsledkem bylo ukončení všech prací a výzkumů v téhle oblasti.

V roce 1977 byla náhodně v Borowicach objevena zemljanka, schovaná v muldě u jedné z rekreačních chat. Byly tam ukryté různé německé dokumenty, knihy zvláštních rozkazů a mnoho šifrovacích klíčů a pomůcek. O tento nález se zajímala redaktorka Agnieszka M. z vratislavské televize. Nakonec jí bylo dovoleno nahlédnout do některých dokumentů. Když hledala více informací došla k závěru, že hora z druhé strany má nějaká podzemí.

Povídalo se o dvou velkých jeskyních v nitru hory, a povídá se i o množství podzemních chodeb. Během mého výzkumu a hledání se mi podařilo najít ženu, která před druhou světovou válkou, coby malá dívenka, si hrávala na té hoře. S partou kamarádů se bavili prolézáním těch podzemních chodeb. Dalo se jimi projít skoro až na vrchol hory.

Také jsem nakonec navázal kontakt s důstojníkem polské armády, který se přímo účastnil akce v roce 1982.

"Tu horu znám a zajímala mne odjakživa - říkal pan Antoni P.. Reálně, ještě dlouho po skončení války bylo v té oblasti možno zaslechnout střelbu. Například v oblasti Podgórzyńskie Stawy (soustava nejvýše položených rybníků v Evropě na krkonošských štítech založené ještě cisterciáky) zastřelil tajemný odstřelovač vojáka a ta střela vyšla z "naší" hory. Dalším skutečností byla vražda Němky, která se stala na konci sedmdesátých let, té Němky, která prozradila zamaskovaný podzemní tunel.

Během našich průzkumných prací se podařilo najít betonový bunkr zajímavé konstrukce, který byl plný zbraní a munice a byl zde i pancéřový trezor se třemi zámky. Dalo by se dovozovat, že přístup do toho trezoru by měli společně tři důstojníci. Po překonání zámků trezor podařilo otevřít. Bylo zde opravdu velké množství rublů, dolarů a britských liber. Na západní straně hory byl odhalen široký tunel, který měl skoro tři metry tlustý protiletecký strop zahrnutý hrubou vrstvou zeminy. Tady v tom tunelu asi stály transportéry, na kterých byly převáženy materiály neupřesněných vojenských technologií. Ze svědectví se také vědělo, že tunel je silně zaminován. Tady v té hoře je také místo, řekl pan Antoni tajemně, kde je uložena jedna z částí dodnes hledaného depozitu vratislavských bank a cennosti civilního obyvatelstva - tehdejšího Festung Breslau (dnes Wroclaw - Vratislav). Města, které se bránilo déle než Berlín. Na úpatí hory, ve skalách, pod vyhlídkovou terasou bylo lokalizován vstup do podzemí hory vyhozený do povětří. Vyhlídková terasa i vstup do podzemí byly postaveny na rozkaz gauleitera Dolního Slezska Karla Hankeho, který často navštěvoval tato místa. A Hanke byl také tím člověkem, který nařídil obyvatelstvu pevnosti Breslau odevzdat cennosti do místní banky.Bunkry měly svůj nezávislý zdroj energie - betonové plošině na jižní straně vedle velkých vodních nádrží stála řada generátorů. Jistého dne přišel rozkaz shora ukončit celou akci. Všechny provedené práce v oblasti byly zamaskovány a všichni odjeli - dopověděl pan Antoni.

Zeptal jsem se ho, jestli ví proč se tak stalo? Pan Antoni odpověděl, že v armádě nikdo neklade otázky, jen plní rozkazy - rozkaz je rozkaz a musí být proveden.

Že by místní legenda o třech keltských bozích (Taranis, Teutates, Cernunnos), kteří si vybrali jako své sídlo rozsáhlý jeskynní labyrint v té hoře, se nakonec může ukázat jako pravda?

Taranis - buh hromu blesku, povětří zobrazovaný s diskem kola

Ty jeskyně byly nacisty tak propojeny, aby bylo možné tam vytvořit legendární Měsíční jeskyni (autor používá termín "Komnata půlměsíce"). Souviselo to s výzkumy a hledáním prováděným inženýry skupiny VRIL a THULE, jejímž členem byl Rudolf Hess. Tyto organizace vysílaly už v 30. letech XX století výpravy na Dálný východ, jejichž cílem bylo hledání stop zanechaných tu cizí civilizací a také ovládnutí jejich okultních schopností. Pátrání probíhalo v tibetských horách a v hinduistických klášteřích. Bylo hledáno legendární místo zvané Šangri-La (nacisté nevěřili, že by si Hilton toto místo jen tak vycucal z prstu). Mělo to být měsíční místo vytvořené bohy, kteří tam zanechali obrovské znalosti. Standartenführer SS Schafner (plukovník, hodnost odpovídá velení cca 300-500 mužů v poli), vysoce postavený člen nacistické mašinerie, přesvědčil Adolfa Hitlera k uskutečnění expedice a vydal se do Tibetu, aby našel mýtické podzemní místo zvané Agartha.

Výsledky bádání byly pravděpodobně pozitivní. Během expedice byly objeveny jisté indicie, protože okamžitě byla zahájena expedice mířící na Nubijskou poušť. Do bádání se také vložil osobně Heinrich Himmler. V Tibetu se náhle objevila i americká expedice a byla to právě ona, která potvrdila, že nacisté hledají Měsíční komnatu, našli vlastně tedy to, co bylo velitelskou kabinou mezihvězdné lodě ve tvaru půlměsíce.

A právě tento záhadný artefakt byl odvezen na na horu, o které tu píšeme, kde propojené jeskyně měly ideální tvar pro umíštění tohoto zařízení půlměsícovitého tvaru. Po úspěšné montáži byla využita ke kontaktu s cizí civilizací, nacházející se v oblasti hvězdy Aldebaran, v souhvězdí Býka.

Pozdější zprávy jsou už nejednotné - podle jedněch, že nacisté postavili objekt, který odletěl a vrátil se bez posádky a navíc velmi zničený. Podle jiné že odletěl a plánovaně se nevrátil. Typ tajemného letiště na lesní polaně ukazuje na jeho předurčení pro experimenty s létajícími objekty, s takzvanými vírníky a vznášedly. Byl to hluboce rozpracovaný projekt s krycím názvem Flugscheibe. Není vyloučeno, že na polaně byl zkoušen i fotonový motor, co by nám potvrzovala přítomnost cesia ve vyschlých melioračních studních.

Výpovědi totálně nasazených zemědělských pracovníků z vesnic Głebock, Marzyce nebo vězňů v zajateckém táboře Borowice potvrzují některé domněnky. Lidé slyšeli mnohokrát velice silný hukot, přecházející v přesilný šum poryvů strašlivé bouře. Také viděli jak z toho lesa vylétávaly nocé ohnivé koule, které se velmi rychle přemisťovaly. Takhle věc popisují totálně nasazení z vratislavské fabriky "Dolmel". ( pro české čtenáře doplním, že DOLMEL - dnes DFME je dodnes fungující výrobce generátorů a elektromotorů vysokého výkonu a to klidně až 10 megawatt na jeden motor) Ti dělníci popisují hotové výrobky, připomínající talíře, které se nacházely v odděleném sektoru fabriky. Jsou také dokonce svědectví Němců a několika zajatců přebývajících toho času v této oblasti. Ta svědectví hovoří o transportech nadměrných nákladů obřích součástek, převážených s ostrou ostrahou SS, na horu mezi vesnicemi Stansdorf a Marsdorf (nyní Staniszów a Marzyce).

Pátrací práce v roce 1982 skončily stejně jako všechny předchozí. Znenadání byly pokročilé průzkumy zastaveny, místa hledání zamaskována a zasypána. Vojáci nosili ve vojenských pláštěnkách listí a zasypávali s ním čerstvé výkopy. A tak zmizely další naděje na objevení onoho tajemství hory. Od jednoho z účastníků akce jsem dostal šeptanou informaci, že tím kdo způsobil zastavení prací byli agenti KGB a STASI, kteří se v jisté chvíli demaskovali a chtěli být pozorovateli, ovšem pozorovateli přímo zasahujícími do samotné akce. A to vedlo k oficiálnímu zastavení prací, kromě toho že byly velmi nákladné. Musím přiznat, že to místo je jako magický magnet. Když jsem ještě byl malý chlapec, často jsem si tam hrál s kamarády, a tehdy jsme pozorovávali mnoho cizích lidí motajících se v terénu. Vytahovali jakési svitky papíru, snažili se něco objevit. Kterýsi den, v šedesátých letech minulého století, na jižním úbočí hory jsem když jsem se ukrýval před kamarády v kapradinách, narazil jsem na železné komínky. Takové se staví jako ventilační, když je pod zemí nějaký objekt. Když jsem se po letech pustil do vlastního průzkumu hory nemohl jsem je najít a nebyl jsem sám - nalezl jsem svědka ze Sosnowky, který s nimi měl stejný problém jako já.

v černožlutém kroužku oblast kolem zámku, kde byly během poslední války prováděny tajné experimenty skupiny VRIL - oblast leží 15 kilometrů od území České republiky

a zde naše ukázka končí, mám svolení autora právě a pouze jen na takovýto rozsah





Přeloženo z polské knihy - Vzpomínky, neunavného hledače pokladů a tajemství autora Mieczysława Bojka.

Podzemní továrna Lehm - další aktivita autora tohoto textu
Podzemní objekty Riese - aktuální kniha autora webu Jesen.cz