Záhady Poklady Literatura Zajímavosti Království Slovník Hudba Kdo jsem


Lze v Polsku hledat s detektorem kovů?

Aneb Češi chceme polský model?

Občas se v Česku vyskytne nějaký specialista na to, jak se může či nemůže hledat s detektorem v zahraničí. Na detektorwebu je také popsán jeden drsný incident s hledáním na česko-polském pomezí. Jako člen polské skupiny, která se zabývá hledáním tajemství nacistických podzemních továren jsem absolvoval velmi těžké slohové cvičení krajského „konzervátora památek“, které trvalo bez přestávky 6 hodin. Rád se tedy s vámi podělím o to, jak je to tedy s hledáním v Polsku „v zgode s prawem“ tedy ve shodě s právem.
V první řadě bych chtěl říci, že hledání s detektorem v Polsku není ve shodě s právem a každý , kdo tuto činnost provádí a je správně usvědčen… může dostat „až dvě léta“. Polsko na rozdíl od nás novelizovalo své právní prostředí podle tzv. maltské úmluvy a provedlo již tři novelizace. Polské úřady k tomu vede kolem 2500 archeologických míst velkého významu a mnoho útoků na ně. Existují samozřejmě kličky, jak to udělat ve shodě s právem a ty kličky se nacházejí v samotné „maltské úmluvě“.
Druhým rozdílem mezi českým a polským pohledem na věc je souhlas vlastníka pozemku. Poláci si výrazně uchovali vztah k půdě a k majetku a spousta hospodářství přežila všechny komunistické ústrky. V Polsku je tedy daleko méně prapodivně ničí půdy jako je to nás, kde mnoho restitucí není vyřešeno a náš stát asi čeká až okradení zemřou aby věc po komunistickém projektu zemědělských družstev nemusel řešit. Nevyplatí se tedy hledat jen tak na něčím polském poli. Věc může končit střetem s majitelem nebo jistou polskou větou, kterou jsem na školení mnohokrát o archeologa zaslechl a dost mi připomíná jisté komunistické praktiky společné oběma zemím.
Ta věta zní : Czy pan wie?
Touto větou nejčastěji začínají anonymní telefonáty na policii a státní úřady, že tedy vlastně nechtějí nic oznamovat , „ale jestli ví“ , že tam a tam se děje to a to. Policie na rozdíl od té naší může konat a koná. A nekoná jen přímo na poli ale také i šťárou na burze či domovní prohlídkou. Zákonný aparát je na to dobře postaven. A není bezzubý.
Naše skupina je pro archeology asi tím nejmenším problémem. Hledáme totiž druhoválečné chodby, štoly a tak. S tím nemá archeolog mnoho společného a často odkazuje na báňský úřad a majitele pozemku. Nicméně je potřeba získat zezwolenie – povolení od krajského konzervátora. A teď pozor- to musí obsahovat- kdy, kde, co a jak. Zejména je zajímavé to jak. Nemyslí se tím čím budete kopat, ale jak jste přišli na to, že budete kopat právě tam. Máte prostě sepsat elaborát- podle pramenného zdroje toho a toho je podzemní továrna na Františkově tam a tam. Samozřejmě i tady existuje klička. Nicméně zprávu odevzdáte a oni ji posoudí do 14 dní, jsou povinni a taky to stihnou.
Co je zajímavé- nemůžete do toho elaborátu použít větu- při průzkumu s detektorem kovů jsem pod zemí narazil na kovový předmět a domnívám se, že to je výztuž betonového stropu podzemní továrny. Proč? Protože detektor kovů je nepovolený předmět se kterým s jako pro vás nezákonným prostředkem nemáte co zjišťovat. Sepsáním takového zdůvodnění se sami vystavujete pro vás nepříjemné důkazní situaci, kdy se usvědčujete na úředním lejstru z porušení zákona s horní hranicí odnětí svobody v trvání dvou let.
Nicméně vy si sepíšete žádost, doložíte ji takovým malým referátem, co chcete dělat, kdy a jak jste na to přišli a dostanete povolení. Kdykoli může přijít konzervátor a zkontrolovat vás, co děláte, jak to děláte. Ze zákona jste povinni jej tam vpustit a stává se, že mu tam přístup zjedná policie- protože on chce a má na to právo. Má také právo kdykoli práce zastavit, zakázat a převzít (taky je nemusí vůbec povolit). A přebírá už práci s návodem ve vašem elaborátu.
Prakticky to ale chodí tak, že archeologové s druhoválečnými skupinami nevedou válku a pokud je to k užitku oběma stranám tak věci „nějak“ jdou. Pokud se používá detektor kovů, není to ve shodě s právem a vždycky z toho může být problém.
Celá tato situace vznikla podobným cestami a z podobných příčin ve kterých se teď nacházíme my. Jsou tu mraky veřejných webů plných nálezů, jsou tu hledači, které lze nazvat opravdovými pitomci (delaborace munice) a pak také zlatokopové, kteří nehledí vpravo vlevo a ničí kudy projdou. Je docela dobře možné , že dříve nebo později díky těmhle dárečkům skončíme v polském modelu…

Polský zákon z roku 2003
Právní předpisy

©Milan Zacha Kučera

P.S. Na polském modelu je ale sympatické, že můžete dostat povolení. U nás to naprosto nelze, pokud nejste ta správná určená instituce. Soukromá osoba v Česku neznamená už vůbec nic. Jen si říkám, co by asi nastalo kdyby DNES 26.7.2010 zakladatel české archeologie páter Krolmus zaklepal svojí hůlečkou na dveře nějaké ctihodné archeologické instituce a řekl by: „Tam nahoře staví barabové trať, mohu tam provést soukromé zkoumání, prý tam ze země vylézají podivné nádoby?“ Hnali by jej a tak by možná ani archeologie v dnešním slova smyslu nevznikla.

AD FONTES ? …---… Nikolivěk váženosti, svět běží úředníkovi vstříc….

Související články:
Archeologie kontra etika
Incident na detektorwebu
Polský detektor BARTEK 5 od firmy DEMET - air test

Zpět