Záhady Poklady Literatura Zajímavosti Království Slovník Hudba Kdo jsem


Hagar: Hledání je fajn

ajednou mě vyrušilo zvláštní pípání. Vytrhlo mě z úvah a myšlenek. Dvě hodiny již stoupám sám tímto lesem, slyším jen šumění větru nahoře ve větvích a najednou toto. Rozhlídl jsem se kolem. Mezi stromy se zablýskaly bílé stěny Montserratu, ztraceného poutního kostela, cíle to mé cesty. Ale i něco jiného mě prásklo do očí. Stojící džíp v khaki barvě, jako vystřižený z akčních filmu. Jdu se podívat blíž.
Kousek od džípu stoji starší chlapík v maskáčích, vousatý, delší vlasy pod vojenskou čapkou. V ruce drží detektor kovů, krouží s ním nad povrchem louky. To je to podivné pípání. Řekl jsem mu ahoj, prošel kolem něj, zamířil k bílé barokní stavbě opodál. Ale ten chlapík mi porad vrtal v hlavě. Jistě je to zlatokop, raději se ho nebudu ptát, co tu hledá. Z Londonových povídek moc dobře vím, jak si hledači pokladů pečlivě střeží své naleziště. Já se s ním dám do řeči a on mě utluče polní lopatkou, aby zachránil tajemství svého pokladu.

Prohlídl jsem si malebný kostel, jakoby utopený v Moři spadaného barevného listí. Ale i přes hukot větru v holých dubech jsem porad slyšel to tlumené pípání. Prošel jsem podél kamenného tarasu pod kostelem, nahlédl do podzemní kaple, zastavil se před dvojicí barokních soch. Do sešitu jsem si načrtl systém valu, táhnoucích se ve stráni pod kostelem, staré archeologické návyky. Ale to pípání mi pořád nedalo pokoj.
Úboční stezka vyústila opět poblíž chlapíka s detektorem. To už mě zvědavost přemohla. "Ahoj, co tu hledáš ? Teda, pokud to není tajné " Pousmál se, sáhl do kapsy, vytáhl pár plíšků. "Hledám", řekl prostě. A ukazoval mi své poklady. Pár nových desetníků, koruna z let padesátých, jedna mince předválečná, jedna zprohýbaná z konce minulého století. K tomu zlomený klíč a rezavý šroubek. Všechno černé od hlíny.

Dali jsme se spolu do řeči. Vyprávěl, jak si pořídil detektor kovů a s ním navštěvuje různá zajímavá místa a hledá. Samozřejmě, že nikdy nenajde poklad, bednu zlatých minci nebo šperků. Nehledá bohatství a tím se liší od klasického zlatokopa. Hledá hledání. Ten tajemný pocit vzrušující nejistoty, to očekávání, co tentokrát vyrýpne lopatkou z pod země. To je to, co člověku nedovolí stát na místě. Doma dnešní nález očistí, uloží do krabičky k podobným bezcenným plíškům. Fyzicky bezcenným, jejich bohatství je jen v jejich samotné existenci. A ta se zpeněžit nedá.

Já mu vyprávěl o svém hledání, o pomnících, o smírčích křížích. Pokyvoval hlavou, věděl, o čem mluvím. Rozloučili jsme se. Za zády se mi opět rozezpíval detektor. Scházel jsem po loukách dolů z kopce, vstříc již notně potemnělé krajině plné rybníků a barevných stromů. Za horami Jak klidna a ticha je ta země ! Ještě si musím najít pěkné místo na nocleh. Hledání je fajn

Něco není radno vyhrabávat (strážci strážkyň ze záhrobí)

Zpět