Záhady Poklady Literatura Zajímavosti Království Slovník Hudba Kdo jsem


O historii zámečku v Pádolí, jeho majitelích a jejich pokladu nedávno nalezeném bagristou

Osada Pádolí leží v severovýchodním cípu katastrálního území Velký Uhřínov. Připomíná poprvé v roce 1628 coby příslušenství tzv. třetího dílu solnického panství, náležející Benjaminovi z Vlkanova. Posléze sdílelo osudy solnického /kvasinského/ panství. Na počátku 19. století, kdy Kvasiny náležely k náboženskému fondu, se stalo jedním z center správy lesů tohoto panství a byla zde postavena myslivna.
V roce 1890 přešlo solnické panství do rukou židovské firmy "Goldštejn a Ollendorf" se sídlem v Katovicích, od které panství koupil poslední šlechtický majitel rytmistr Vilém Konigswarter. Přírodní podmínky, především blízkost lesů a množství kvalitní cihlářské hlíny dalo vzniknout místnímu průmyslu - papírně, cihelně, pilám a tkalcovně. Na místě bývalé pily velkostatku vznikla před válkou automobilka, kterou zde zřídil ing. Janeček, který také koupil kvasinský zámek.



Náš zámeček nechal postavit jako loveckou vilu právě onen Vilém Konigswarter v roce 1905, tedy ještě za starého dobrého mocnářství.[1] Později zámeček přešel i s kvasinským velkostatkem do majetku Ing. Františka Janečka [2] V roce 1948 byl spolu s ostatním lesním příslušenstvím znárodněn a upraven na ubytovnu pro dělníky a brigádníky státních lesů. V roce 1992 byl navrácen dědici Ing. Františkovi Janečkovi mladšímu.
Stavba se nachází v nadmořské výšce 740 metrů v severozápadním svahu na Huťským potokem. První patro a štíty jsou obložené dřevem a na západní straně je doplňuje pavlač se zábradlím z vyřezávaných prken.Budova je kryta sedlovou střechou, jejíž výrazný přesah podchycují ozdobné podpěry. V přízemí se v původní podobě zachovala hala s dřevěným obkladem a lustrem v podobě vyřezávaného draka a jídelna.



Ta má kazetový strop, vstupní dřevěný portál s datem stavby a v severovýchodním koutě výjimečná, bohatě zdobená a barevně polévaná kamna s reliéfy s jízdními i pěšími zbrojnoši a mušlemi. Kamna jsou starší než stavba a tematika jízdních i pěších zbrojnošů jistě souvisela s vojenskou hodností prvního majitele neboť rytmistr je hodnost nižšího důstojníka [3]



Okna jídelny jsou zdobena vitrážemi s latinskými motty: ESSE QUAM VIDERI a CANDIDE SECURE.To první bude zřejmě 'Esse quam videri', 'Být než se (jen) zdát' - tzn. skutečně být nějakým (např. dobrým) člověkem, než se takovým jen zdát.To druhé vypadá na 'candide (est) secure', 'čistě znamená bezpečně' - tj. čestné jednání eliminuje budoucí hrozby. "Esse quam videri" je citát z Cicerona (De amicitia, kap. 98), časté erbovní motto zejména škol, také například motto státu Severní Karoliny a také heslo Tychona de Brahe. Podobné heslo použil i další Říman Sallust v Bellum Catilinae (54.6). Aiyschylos použil dávno před nimi podobnou frázi v Sedmi proti Thébám (řádek 592) v rozhovoru anděla s knězem Amphiaraos - doslovně: "ou gar dokein aristos, all' enai thelei". Platon cituje tento řádek ve své Republice (361b)



"Candide secure" je oblíbené erbovní motto zejm. Židů povýšených do šlechtického stavu. Slovo candide ve významu čestně, jasně, otevřeně, světle, osvětleně.



Onen znak s korunkou /7 perel/ a středním štítkem je erb Konigsvarterů , a druhý čtvrcený štít a dvě přilby se nám s pomocí doc. PhDr. Jana Županiče,Ph.D. nakonec podařilo vypátrat. Jedná se o erb rodiny Wertheimer von Wertheimstein po povýšení do rytířského stavu roku 1862. S tímto rodem byli Konigsvarterové spřízněni.



V souvislosti s Konigsvartery byl 26.srpna 2006 ve Žďáře nad Sázavou nalezen poklad. Při bagrování na místě, kde stál dům krejčího Ladislava Hromádky, na adrese Štán 238 (dnes se ulice jmenuje Žižkova a číslo je srovnáno se zemí) narazil bagrista v bývalém sklepě zbořeného domu na kovovou schránku (asi z kancelářského mobiliáře). Uvnitř bylo v novinách z let 1950 – 1951 zabaleno deset vidliček, deset nožů a jedenáct lžic (původní komplet měl dvanáct kusů)a jednalo se o neúplnou jídelní soupravu z pozlaceného mincovního stříbra, zhotovenou roce 1892 v Londýně společností A. B. Savory & Sons .Původně bylo od každého druhu příboru kusů dvanáct, příbor je variací vzoru, zvaného Albany, který je modifikací viktoriánského vzoru Onslow.



Příbory zdobí kromě rytých rostlinných motivů také monogram KRW pod baronskou korunou, tři puncovní značky a značka výrobce. Kromě mechanického poškození jsou zvláště na nožích patrné stopy koroze mědi, jejíž příměs je součástí zlata, užitého k pozlacení příboru. Souprava byla zhotovena jako svatební dar pro příslušníky významných evropských židovských rodů – pro Rosu Goldschmiedovou, dceru londýnského bankéře a Wilhelma Carla svobodného pána von Königswarter (sňatek se uskutečnil 27. dubna 1893 v Londýně). S nimi putoval do Orlických hor, kde pár vlastnil panství Solnice a Kvasiny.
Majitel domu, pan Ladislav Hromádka, se vyučil krejčím ve Vídni, byl přítelem Alfonse Muchy a za zhotovené zakázky přijímal vedle peněz i „naturálie“ (malíř Vojtěch Sedláček mu platil svými obrazy). Jakým způsobem se příbor dostal do jeho domu, zatím nevíme.
Monogram KRW s baronskou korunou patřil majitelům souboru (Wilhelm Carl von Königswarter a Rosa Goldschmiedová). Kráčející lev označuje anglické mincovní stříbro, hlava pantera město Londýn, písmeno R rok 1892 a značka JSH iniciály Josepha a Horace Savoryových. Dnešní jejich potomek sir Michael Savory byl v letech 2004 – 2005 Lord Mayor (starosta) města Londýna, a jeho prastrýc, Sir Joseph Savory, Bt. (baronet), londýnský starosta v l. 1890 – 1891. Výrobní značka Sira Josepha zdobí nalezenou příborovou sadu.



Poznámky:

[1] Původ jména Konigswarterů je třeba hledat v Kynžvartu. Židovští bratři Joel Baruch, Löwel Baruch a Samuel Löwel Baruch byli obchodníky. Na císařský rozkaz Josefa II. si museli všichni židé zvolit své příjmení a bratři tak přijali příjmení Königswart. V 2. polovině 18. století se jim podařilo shromáždit významné jmění a založili pobočky ve Fürthu a ve Vídni. Juda Löwel Baruch Königswart se stal zakladatelem známého rodu pozdějších svobodných pánů von Königswart. Markus Königswarter významně pomohl oživit bankovnictví ve Frankfurtu nad Mohanem a usnesením magistrátu z 31. ledna 1879 byla dokonce frankfurtská ulice "Grüner Weg" přejmenovaná na Königswarter Straße. Dodnes je to velmi důležitá adresa, protože v čísle 14-26 je velký komplex Nemocnice červeného kříže, naproti zase německé sídlo Buddhistického evropského ředitelství a o kus dál sídlo Frankfurtské židovské obce. Ulici najdete ji v sousedství zoologické zahrady a náměstí Alfreda Brehma, jen jednu stanici metrem od hlavního nádraží. Syn zmíněného Markuse byl Jonas, svobodný pán von Königswarter. V roce 1850 se stal ředitelem Rakouské národní banky a sehrál rozhodující roli při výstavbě železniční sítě v celém Rakousku-Uhersku. V letech 1868-1871 byl presidentem a vůdčí osobností v židovské obci ve Vídni. Jeho syn Moritz, baron von Königswarter patřil k nejvýznamnějším vídeňským finančníkům konce 19. století. Pomohl založit slepecký ústav na Hohen Warte u Vídně a současníci ho považovali za nejváženější osobnost v rakouském židovství za posledních 50 let.Zakladatelem bankovního domu v Paříži byl Maximilian, ostatní příslušníci rodiny působili v Amsterodamu, Hamburku a v Hannoveru.



[2] Janeček-Wanderer jeden z dvojice zakladatelů firmy JAWA . Ing. František Janeček starší se narodil 23.ledna 1878 v Klášteře nad Dědinou. Původně se chtěl stát lékařem, ale proslavil se jako vynikající konstruktér a vynálezce. I když je jeho jméno spojeno hlavně s podnikem v Týnci nad Sázavou, do rodného kraje se vrátil svým způsobem i jako podnikatel, když v roce 1926 v podhůří Orlických hor koupil část Solnického panství, jehož součástí byla pila, bednárna a cihelna v Kvasinách. Tyto provozy přeměnil Janeček na karosářské dílny. V nich se od roku1934 vyráběly karoserie pro automobily Jawa 700 (v licenci firmy DKW). Vyrobené karoserie se po železnici převážely do závodů JAWA v Týnci nad Sázavou a Brodcích, kde probíhala finální montáž.
[3] (Ober-Officiere) u jezdectva (jezdectvo bylo tehdy ceněno stavovsky výše než pěchota). Mimo jezdectvo by se nazýval setníkem, podle staršího pravopisu Haubtmannem, a to je jedna z nejstarších hodností již z dob žoldnéřských armád, kde takto byl označován velitel setniny.

U zámečku leží: Východočeská tíhová zvláštnost- aneb zbláznila se gravitace???!

Odkaz na stránky doc. PhDr. Jana Županiče,Ph.D., který pomohl s rozluštěním druhého erbu - NOVA NOBILITAS

Zpět