Záhady Poklady Literatura Zajímavosti Království Slovník Hudba Kdo jsem


Tajná místnost na Karlštejně aneb starým kronikářům se vyplatí věřit

(tentokráte jezuitovi Balbínovi)

Tajná místnost na Karlštejně
David Havlíček, František Skřivánek

Podle historických pramenů citovaných dále, by měla existovat mezi druhým a třetím podlažím hlavní karlštejnské věže tajná komora o jejíž existenci se naposledy zmiňuje Balbín (viz dále), ve které by mohly být ukryty různé poklady. Úkolem ZO 1-07 bylo na základě objednávky od Středočeského střediska státní památkové péče potvrdit či vyvrátit existenci této dutiny všemi dostupnými prostředky.

Jak bylo právě řečeno, hlavním problémem, který byl průzkumem řešen, bylo zjištění existence volných dutin, případně jiných inhomogenit v severní stěně. Dosud nebyl znám ani průběh komínových sopouchů. Před započetím průzkumu a měřických prací byla prohlédnuta dostupná měřická dokumentace. Je soustředěna v hradním archivu a neobsahuje v plánech zaměření z r. 1867, dále v plánech zaměření 1887-1888 ani v dalších plánech a skicářích Mockerovy dokumentace žádné údaje o komínech a jejich průběhu. Při pozdějším zaměřování také nebyla komínům věnována pozornost, takže nejsou zakresleny ani v plánech M. a V. Chalupníčkových (1945-1949, 1966). Průzkum krbových sopouchů byl velmi důležitý, neboť nebylo možné vyloučit, že zmíněná prostora měla vlastní krb, který by mohl ústit do některého ze sopouchů.



Žádné použitelné údaje neposkytuje o dutinách ani ikonografie Karlštejna. Ze středověku není známo žádné vyobrazení. Vzhled velké věže je zachycen až po renesanční přestavbě hradu. Z těchto vyobrazení lze vyčíst určité porušení pláště subvertikální trhlinovostí, která se projevuje na severní straně jen velmi neurčitě. Po prostudování rytin, litografií, kreseb a maleb pocházejících z celého 19.století až do počátku přestavby se jeví nejnápadnější absence nadstřešních komínových těles. Z toho lze usuzovat, že vyústění sopouchů bylo řešeno dnes nezjistitelným způsobem a to ve štítu věže nebo ochozu, kteréžto stavební prvky byly při přestavbě odstraněny. Současná komínová tělesa pocházejí z Mockerovy přestavby, jsou to dekorativní kamufláže, které nenavazují na středověké komínové sopouchy. Zhruba v úrovni založení půdy jsou slepé, přestože leží přibližně nad jejich horním zakončením.

Na existenci dutin v severní stěně věže v úrovni kaple Sv. Kříže poukazuje nejstarší dochovaný reálný popis Karlštejna od Bohuslava Balbína. Údaj lze brát za věrohodný, protože autor nejen hrad navštívil, ale jak píše, v něm i bydlel.

"U epištolní brány (tedy východní strany čelní stěny kaple) je pod stupněm oltáře otvor, jímž lze sestoupit do jakési duté prostory mezi stropem spodních komnat a podlahou samé kaple. Tato prostora se táhne až pod mříž, o níž jsem se tak často zmiňoval (Balbín má asi na mysli mříž dělící kapli na dvě části, ale může jít i o mříž, která uzavírá výklenek nad oltářním stolem)." (Miscelanea historica regni Bohemiae III, str.105, Praha 1681).

Do duté prostory měl být přístup i z 2. podlaží po úzkých schodech a z Balbínova otvoru pak žebříkem. August Sedláček o tom píše, že přístup byl otevřen ještě v 18. století, aniž však uvádí pramen (Sedláček A.: Hrady etc, 6, str.30, Praha 1887).

Balbínův údaj, který identifikuje dnes neznámou dutinu, je nutno však brát se značnou rezervou. Věrohodným je vstup z východní strany za tehdejším oltářem. Zcela vyloučená je existence tak velké dutiny mezi stropem dnešního depozitáře a podlahou kaple. Ve svorníku klenby je vzdálenost mezi stropem a podlahou pouze 120 cm. Z toho připadá nejméně 40 cm na kamennou klenební vazbu, 30 až 40 cm na trámy a zbytek na zásyp, fošnovou podlahu, mazaninu a keramickou dlažbu. I když od svorníku vybíhá klenební oblouk i tak zde není místo pro tak velkou prostoru, do které by bylo možno sestoupit (jak zdůrazňuje Balbín), aniž by byla vážně narušena statika a funkce klenby. Lze však připustit situování dosti rozsáhlé prostory do masivu zdi severní stěny věže. Dovoluje to její mocnost (5,7 m) i obdoba stavebního řešení jinde na hradě. Tak např. v síle zdí jsou situována především schodiště (ve Velké i Kostelní věži). V síle mnohem tenčí zdi je situována kaple Sv.Kateřiny v Kostelní věži. Určitou opodstatněnost má tvrzení, že dutina je umístěna mezi podlažími. Nikoliv však mezi stropem lapidaria a podlahou kaple Sv.Kříže, ale ve zdi. Má to i logiku, protože eventuální vstup je možný otvorem pouze při podlaze kaple nebo nejvýše 90 cm nad ní, protože výše již probíhá stěna obložená drahokamovou inkrustací. Logický by byl i sestup, jak uvádí Balbín.

Pravděpodobnost existence této prostory naznačuje i její účel. Kaple Sv.Kříže, podobně jako kostel P.Marie v Kostelní věži nebo kaple Sv.Václava ve Svatovítské katedrále, představovaly svatostánky korunovačních klenotů. Musely tedy mít související korunní komory (kostel P.Marie má kapli Sv.Kateřiny, kaple Sv.Václava známou korunní komoru nad ní v chrámu sv.Víta, blíže viz F.Skřivánek, Památky a příroda 1985, str.584-585).

Z Balbínova popisu vyplývá přístupnost komory z kaple Sv.Kříže nejméně až do roku 1681. Více údajů o ní v literatuře, ani archivních fondech zjištěno nebylo. Bezpochyby byla zazděná nebo nepřístupná již v době Mockerovy přestavby. Jeho mapová dokumentace, skicáře i stavební deníky uložené v hradním archivu se o ní nezmiňují. Není však vyloučeno, že komora existovala nebo byla zjištěna během prací. Řada prováděcích a projekčních podkladů éry Mockera a později Hilberta je buď nezvěstná nebo zamanipulovaná do dosud nezpřístupněných nebo archivně neexploatovaných fondů. Tato problematika by vyžadovala podrobnější bádání, které se však již vymyká tomuto průzkumu.

Průzkumné práce byly prováděny speleologickým způsobem. V krbových prostorách bylo k výstupu použito rozpěrných tyčí, užší části komínů byly slezeny za použití klasické horolezecké zajišťovací techniky (skobování). Pro vlastní dokumentační práce byly tak oba komíny vystrojeny fixními lany. Zaměření nivelací bylo provedeno za pomoci libely, olovnice, pásma a hornického kompasu. Vertikalita sopouchů a značná stísněnost prostoru jiné pomůcky nedovolovala. Jelikož komíny jsou dva a navzájem propojeny otvůrky, byl měřický polygon uzavřen a dosažená chyba (10 cm), způsobená velmi obtížnými podmínkami, byla rozpočítána.

Komín z 1.podlaží (lapidaria) navazuje na krbovou komoru. Je vysoký 34 m, ve výši 5 m se odklání směrem k západu a ve sklonu přibližně 85o pokračuje až do výše 22 m, pak následuje 4 m vysoký svislý úsek, na který navazuje další souhlasně ukloněný díl vysoký 2,5 m zakončený ostrým vodorovným zálomem k východu. Ve stropě tohoto zakončení je kovový překlad (deska nebo traverza) a nad ním zazdívka. Průřez komínu je čtvercový až obdélníkový, nad krbem o stranách mezi 130 až 100 cm a v dalším průběhu od 60 do 40 cm.

Komín z 2.podlaží (depozitář) navazuje také na krbovou komoru. Je vysoký 26 m. Do 4 m téměř svislý, následujících 17 m se uklání k západu, přičemž sleduje komín z 1.podlaží. Je od něho oddělen cihlovou příčkou. V řezu je přibližně čtvercový o straně od 90 do 110 cm nad krbem, v ostatním průběhu od 60 do 40 cm. Oba komínové sopouchy jsou prolomeny dvěma otvory po vypadlých cihlách a to ve výši 10 a 15 m (vztaženo z vrcholu krbu v 1.podlaží). Oba sopouchy jsou zakončeny nahoře zazděním ve stejné výši.

Stěny komínů jsou tvořeny zdivem stěny věže. Jsou to výhradně místní vápence. Příčka mezi nimi je cihlová, cihly se na několika místech uplatňují také v kamenném zdivu, jsou však jen v osamělých menších plochách. Vzácně se vyskytují i úseky omítnuté. Pouze spodní partie sopouchů v bezprostředním navázání na krby jsou dokonale omítnuté, tato omítka je však novodobá a ostře kontrastuje se středověkou úpravou vnitřku komínů. Očazení je jen nepatrné a nasvědčuje, že se v krbech topilo velmi málo.

Druhým objektem, ze kterého by do předpokládané prostory bylo možné proniknout, je oltářní stůl v kapli Sv.Kříže. Sestává ze soklu z pískovcových kamenů, na který je cihlami vyzděn korpus. Po obvodě je obložen leštěnými deskami červeného sliveneckého mramoru. Ze stejného mramoru je i menza, která je složena ze dvou desek. Pod přesahem profilované menzy je na korpusu pás zlacené sádry s tlačenými vzory a vloženými čočkovci jaspisů a ametystů. Drahé kameny neodpovídají materiálově středověkým inkrustacím.


Karlštejn na podzim roku 1915

K ověření stavu stěny kaple přiléhající k oltářnímu stolu byla menza po projednání se SSPPOP, SÚPPOP a kapitulním děkanem za odborného vedení restaurátora Karla Stádníka odsunuta. Tak byl získán průlez do vnitřního prostoru. Bylo zjištěno, že stůl byl postaven přímo na podlaze tvořené původními středověkými dlaždicemi. V oltářním stolu byly nalezeny dvě listiny s následujícími texty:

1. Deska oltářní vyměněna a osazena dnešního dne a roku za dohledu Jana Střelby stavitele a správce tohoto hradu s pomocí dělníků Václava Hájka, Františka Doležala, pomocníků kamenických z dílny Františka Kadeřábka na Smíchově a zedníků z Budňan Josefa Novýho, Františka Krejčího a Františka Marka. Na Karlově Týně dne 15. října 1912 za panování Jeho Veličenstva císaře Pána Františka Josefa.

2. Oltářní mramorové boční stěny byly vyměněny dnešního dne a roku pod dohledem stavitele Ant. Rosembauma. Pracovali zedníci Jan Mengr, K. Strejček s pomocí dělníků Boh. Rouš, František Kučina všichni z Mořiny.

Na Karlově Týně 15. listopadu 1947 po druhé světové válce. Republika Československá. Žil pan president Eduard Beneš.

Citované listiny potvrzují zjištěnou skutečnost, že oltářní stůl s menzou je novodobý.

Ikonografie interiéru kaple není příliš bohatá. Z orientačního studia vyplývá, že před současným oltářním stolem zde byl umístěn podobný. Asi staršího data je jen pískovcový sokl, který však také leží na středověké dlažbě. Dle vyobrazení nelze ani jednoznačně rozhodnout, zdali stůl byl zděný nebo pouze dřevěný. Z Balbínova popisu vyplývá, že v 17.století místo pouhého stolu s menzou byl nízký oltář. Podle toho by dnešní situace byla v zásadě výsledkem úprav kaple probíhajících v závěru 17.nebo v průběhu 18.století. K zazdění vstupu do prostory mohlo dojít i v r.1841, kdy se uvádějí nálezy pod oltářem (nález samostřílu, pouzdra s pečetěmi apod.).

Vzhledem k tomu, že ani průzkum krbových sopouchů ani odkrytí oltářního stolu nevedly k objevu předpokládané prostory, přistoupili jsme k fyzikálnímu nedestruktivnímu průzkumu severní stěny věže. V kapli Sv.Kříže jsou velmi omezené možnosti umístění měřících míst. Pás drahokamových inkrustací dovolil instalovat snímač pouze na sokl mezi dlažbu a inkrustace, tedy do výše mezi 0 až přibližně 100 cm nad podlahou. Umístění snímačů ve 2.podlaží (depozitáři) se ukázalo technicky neproveditelné (vyklizení depozitáře, stavba lešení) a i metodicky nevýhodné, protože by docházelo ke značnému zkreslení vlivem vybíhajících kleneb.

Zato umístění měřících míst po obvodu v exteriéru bylo ideální. Plášť věže byl v době průzkumu ideálně přístupný díky instalovanému lešení.

Jako optimální metoda byl volen průzkum pomocí elastických vln v modifikaci seismického prozařování. Použita metoda ALCAVE, byla vyvinuta v ÚGG ČSAV Praha L. Hrdličkou při výzkumu proseckého podzemí a historických stavebních objektů, zejména Pražského hradu.

Seismické prozařování bylo uskutečněno mezi dvaceti měřícími místy ve dvou horizontálních řadách na nezdobené spodní části severní stěny, jedním místem ve výklenku pro ostatky, jedním místem v dutině oltářního stolu a 87 body v řadách na vnější stěně věže, kde potřebný mechanický impuls byl generován speciálním úderným přístrojem.

Elastická vlna, vyvolaná úderem, procházela masivem zdiva ke snímači. V něm se mechanické kmitání přeměnilo na elektrický signál, který byl dále nahrán na pásku měřícího magnetofonu. Zpracování magnetofonového záznamu bylo prováděno na počítači SAPI pomocí programu, který je součástí metody ALCAVE. Jde o úlohu prostorovou, jejíž jednoznačnost je ovlivněna volbou sítě měřících stanovišť uvnitř objektu a míst, kde je generován mechanický impuls.

Celkem bylo zpracováno a statisticky hodnoceno více než 4500 úderů ve 1044 kombinacích. Vzhledem k četným trhlinám ve zdivu byla pozornost při vyhodnocování věnována pouze velké anomálii přibližně ve středu severní stěny a v 1/3 od jejího východního okraje. Na základě poznatků a zkušeností z předchozích akcí lze interpretovat výše uvedenou anomálii takto:

1. alternativa: Dutina místnost (třeba i schodiště) se sílou zdí na úrovni nezdobené části severní stěny kaple na severu 1,5-2,0 m, na jihu cca 1,5 m s možným úzkým zazděným vchodem. 2. alternativa: Dtto, dutina je z větší části zaplněna stavebním odpadem. 3. alternativa: V místě anomálie je velký objem porušeného nebo maltou špatně pojeného zdiva. V posledním případě by mohla přicházet v úvahu i nedokonale zazděná dutina při pozdější rekonstrukci věže. Použitá malta by však musela být neobvykle špatná.

Na základě zde uvedeného průzkumu nedestruktivními metodami jsme přistoupili k sondážním pracem, které provedli členové ZO 5-01 Bozkov pod vedením J.Řeháka sen. Celkem byly provedeny čtyři vrty z vnější strany věže (v té době věž obklopovalo lešení) o průměru 40 mm, délka 5,5 m. Použito bylo příklepových kladiv VK 28. Po 3,5 m byla provrtána obvodová stěna a další prostor byl založen stavebním kamenem na sucho a prosypán vápnem. Na 5,5 m byl vrt ukončen. Provedené vrtné práce potvrdily výsledky nedestruktivního průzkumu uvedené pod alternativou 3. Dutina ve věži skutečně existuje, avšak je zcela vyplněna stavebním kamenem a vápnem

Zdroj: http://www.speleo.cz/

A kde byly ukryty staroanglické koruny...v pobřeží...



Zpět