Záhady Poklady Literatura Zajímavosti Království Slovník Hudba Kdo jsem


Nacisté v jižní Americe od roku 1935

NACISTÉ V JIŽNÍ AMERICE --- MISE SS DO BRAZÍLIE 1935 ! KOLONIE --- DIGNIDAD VYZBROJENA III. ŘÍŠÍ --- KRIZE : ORGANIZACE NEULAND SE AKTIVIZUJE

KOLONIE DIGNIDAD


Když patnáctého června 2005 prohledala chilská policie pozemek náboženského společenství Colonia Dignidad (Kolonie Důstojnost), našla řadu věcí, které nejsou pro údajnou charitativní misii příliš typické - miny, raketomety, granáty, samopaly. Co bylo pravým posláním tohoto společenství? Již v březnu letošního roku byl v Argentině zatčen zakladatel a vůdce kolonie Paul Schäfer, který osm let prchal před spravedlností. Je obviňován ze sexuálního zneužívání dětí, daňových úniků i z omezování svobody. Světová média se začala v důsledku zmíněných událostí více zajímat o historii a charakter podivné komunity, tvořené převážně německými osadníky. Informace o ní se totiž hemží příběhy o totalitních praktikách, nacistech, o Pinochetově tajné policii, o chemických zbraních, o sexuálních deliktech a o řadě dalších.

NĚMCI V CHILE
Německý živel má v Chile dlouhou tradici. První Němci se na dnešním chilském území objevili již v 16. století. Základ současné silné německé základny v Chile však položila až politika chilské vlády v polovině 19. století. Ta se snažila agitovat v německy mluvících oblastech v Evropě a získat pracovité obyvatelstvo pro kolonizaci neobydlených jižních oblastí země. Chilské úřady usilovaly také o zajištění tohoto území před indiánskými rebeliemi i před případnou expanzí Argentiny. Jejich nabídky využilo v devatenáctém století několik desítek tisíc Němců (do Chile však přicházeli koncem 19. století i příslušníci řady dalších národností). Němci vytvořili v jižním Chile relativně uzavřenou komunitu a do současnosti si řada z nich udržuje původní identitu, i když už nemusí považovat němčinu za mateřský jazyk. Odhady o jejich počtu se pohybují kolem sto tisíc lidí. V současném Chile žije i asi pět tisíc osob s německým pasem. Chilští Němci udržují čilé styky s dalšími německy mluvícími obyvateli Latinské Ameriky i s německou domovinou. Rovněž v současné Spolkové republice Německo existuje zájem o podporu německého jazyka a německého uvědomění v daleké jihoamerické zemi. Vztahy mezi Chile a SRN lze označit za nadstandardní. Bohužel i historie německé komunity v Chile je poznamenána nacismem. Již před válkou zde zapustila relativně silné kořeny Zahraniční organizace hitlerovské Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). Nacionální socialisté v Německu se totiž považovali za zástupce všech Němců na celém světě, který ostatně chtěli opanovat. Proto v roce 1934 zřídili organizaci, jež sdružovala nacisty mimo německé území. V Latinské Americe měla kolem 6000 členů, z toho v Chile asi 1000. Hitlerovce však podporovala širší část zdejšího německého obyvatelstva. Na chilském území operovali i agenti nacistických tajných služeb. Není proto překvapivé, že Chile se stalo i vítaným cílem řady nacistů, kteří po porážce třetí říše prchali před pronásledováním. Své buňky zde měla Organizace bývalých příslušníků SS (ODESSA) i skupina " Spinne", jež zajišťovaly kanály pro útěk a zaopatření nacistických psanců. Část z nich pak v sedmdesátých a osmdesátých letech pomáhala Pinochetově ultrapravicové diktatuře. V těchto dějích se již na scéně jako nezanedbatelný aktér objevuje i Colonia Dignidad.



NA SKOK DO BRAZÍLIE ROKU 1935
Připadá Vám tahle Hitlerova stylizace z oblíbeného českého ateo.cz příliš přehnaná, tak čtěte dále neboť v amazonském deštném lese v Brazílii při hranici s Francouzskou Guayanou byly objeveny hroby německých vědců, kteří se v 30. letech minulého století pro nacistické pohlaváry snažili zjistit možnosti osídlení oblasti tzv. nadřazenou rasou. U hrobů se do výšky necelých tří metrů tyčily dřevěné kůly podobné totemům. Zdobily je rytiny svastik.



Hroby u řeky Jari, levého přítoku Amazonky, našel Jens Gluessing, autor knihy Projekt Guayana: Německé dobrodružství na Amazonce. Gluessing, který v německých a brazilských archivech našel i fotografie expedičního týmu, tvrdí, že Hitlerovi stoupenci věřili, že jim osud přikázal založit v džungli novou kolonii a odsud osídlit svět po vzoru pionýrů na americkém západě.
Na jednom z hrobů je nápis: „Zde 2.1. 1936 zemřel Joseph Greiner, skonal na horečku v službách německého výzkumu“. Podle Gluessinga byl Greiner jedním ze tří výzkumníků, které do džungle vyslala nacistická tajná služba, aby zjistili možnosti osídlení oblasti příslušníky německé Třetí říše. Navenek se skupina tvářila, že sbírá různé přírodní druhy.Greinerův tým o výsledcích své práce průběžně podrobně informoval Berlín.



V jedné zprávě říšskému šéfovi tajné policie Heinrichu Himmlerovi napsal vedoucí skupiny Otto Schulz-Kampfhenkel: „Dvě největší řídce osídlené a zároveň na zdroje bohaté oblasti na Zemi jsou Sibiř a Jižní Amerika. Jen ony nabízejí prostor pro imigraci a možnosti osídlení nordickými národy.“ Nejlepší bylo podle něj začít v Amazonii: „Pro pokročilou bílou rasu nabízí mimořádné možnosti využití.“



ZPÁTKY V CHILE : SEX, LŽI A MISIE
Společnost pro blahobyt a výchovu — Důstojnost, jak zní celý název tohoto uskupení, založil v roce 1961 německý občan Paul Schäfer. V tu dobu už měl za sebou zajímavé zkušenosti. Narodil se v roce 1921 v Troisdorfu. Sloužil v nacistické armádě. Po válce organizoval evangelické tábory pro mládež, avšak byly mu vytýkány příliš tvrdé způsoby řízení a zneužívání svěřenců. V padesátých letech působil jako kazatel a cestoval po Německu. Měl jisté charisma a získal si okruh asi sto padesáti věrných stoupenců. V roce 1956 s nimi v Siegburgu u Bonnu založil " Soukromou sociální misii" (Private Soziale Mission), která provozovala domov mládeže. Náboženské společenství hodlalo pečovat o děti a mladé lidi, avšak povaha této péče se jevila v řadě případů jako problematická. V roce 1961 byl na Schäfera vydán bonnským státním zastupitelstvím zatykač pro podezření ze sexuálního zneužívání nezletilých. Schäfer se rozhodl uprchnout a asi dvě stě členů jeho společenství jej následovalo. Nový domov nalezli v Chile, kde získali příznivce i mezi zdejší německou komunitou. Zakoupili zde rozsáhlé pozemky u jihochilského města Parral (asi 400 km jižně od hlavního města Santiaga). Finance získávali z firem, které založili v Německu kolem Soukromé sociální misie a jež chilské společenství z německého území podporovaly. V roce 1963 tak vznikla na zhruba 15 000 hektarech Colonia Dignidad. Její činnost se na první pohled mohla jevit jako vzorové působení charity a misijního náboženského společenství. Na pozemku Colonie Dignidad vznikla nemocnice, která zadarmo pomáhala chudině. Postavena byla různá zařízení pro děti a mladé lidi. Kolonisté obdělávali půdu, chovali dobytek, těžili suroviny a vybudovali infrastrukturu v krajině doposud nedotčené člověkem. Takové působení kolonie ocenilo i několik německých politiků a osobností veřejného života šedesátých a sedmdesátých let, především z křesťanskodemokratických kruhů. Za pěknou fasádou se však skrývaly otřesné podmínky. Obyvatelé kolonie tvořili ve skutečnosti sektu, ve které měl Schäfer zcela dominantní pozici. Pracovali šestnáct hodin denně. Museli požívat nejrůznější léky a přípravky. Přestupky proti stanovenému řadu se přísně trestaly, a to i fyzickými tresty. Lidé žili odděleně podle pohlaví a rodiny se navzájem nesměly stýkat. Schäfer se osobně staral o chlapce ve věku tří až šestnácti let — a to tak důkladně, že jeden z nich u něj vždy musel spávat. Odpadlíkům, kteří sektu opustili a rozhodli se o pravých poměrech v Colonii Dignidad podat svědectví, však oficiální místa dlouho nebyla ochotna naslouchat.

PINOCHETOVI SLUŽEBNÍCI
V září 1973 se v Chile podařilo provést ozbrojený převrat, jejž vedl generál Augusto Pinochet. Sesadil dosavadní, prokomunistickou vládu, jež začala znárodňovat velké podniky a zvát do země sovětské poradce, včetně vojenských specialistů. Následně Pinochet nastolil vojenskou diktaturu a postavil se do jejího čela. O charakteru a přínosu tohoto režimu se vedou ve světě i v Chile spory. Příznivci oceňují " hráz proti komunismu", již generál se svými stoupenci vytvořil v neklidné latinskoamerické oblasti, vystavené agresívnímu vlivu SSSR, Kuby a levicových guerill a teroristů. Poukazují i na úspěšnou hospodářskou politiku Chile v pinochetovském období, charakteristickou ekonomickým liberalismem. Kritici se zaměřují především na potlačování lidských práv odpůrců vojenské junty. To kulminovalo v období převratu a bezprostředně po něm. Podle řady svědectví v něm neblahou roli sehrála i Colonia Dignidad. Pučisté zde měli jednu z důležitých základen. Některé prameny uvádějí, že Schäfer jim obstaral i množství zbraní. Na území kolonie se údajně nacházela základna tajného Národního zpravodajského ředitelství (DINA). V podzemí byl vybudován sběrný tábor sestávající z malých uzavřených cel. Tajná policie (za pomoci některých členů sekty) zde vyslýchala a mučila Pinochetovy odpůrce. Někteří z nich se tu zřejmě " ztratili". V kolonii probíhal rovněž výcvik agentů DINA. Jeden z nich, který se rozhodl tuto službu opustit a promluvit o jejích praktikách, byl v červnu 1977 zavražděn. Informace o mučení v Colonii Dignidad zveřejnila v brožuře z roku 1977 chilská sekce mezinárodní nevládní organizace Amnesty International a začala ji distribuovat v západním Německu. Private Soziale Mission a Colonia Dignidad na Amnesty International podaly u zemského soudu v Bonnu žalobu, v níž žádaly stažení brožury. Informace, které obsahovala, označily za lživé a poškozující dobré jméno kolonie. Soudní peripetie, spojené s výslechem řady svědků i s prohlídkou kolonie v roce 1988, se táhly dvacet let. V roce 1997 však mohla Amnesty International slavit vítězství, protože bonnský soud rozhodl v její prospěch.

NACISTÉ A PLYN – VÁLKA S ARGENTINOU
Colonia Dignidad nebyla pro Pinocheta důležitá pouze jako prostor pro výslechy politických odpůrců. Německý autor Friedrich Paul Heller, věnující se dlouhodobě problematice tohoto společenství, upozorňuje i na vojenský význam kolonie. Byl zde vybudován důmyslný systém bunkrů a skladů zbraní. Pinochet kolonii považoval za jeden z důležitých opěrných bodů při případné válce s Argentinou (1976-78), která byla koncem sedmdesátých let na spadnutí (i když nakonec naštěstí nevypukla). Na území Colonie Dignidad se podle Hellera uskutečňovaly i výzkumy chemických a biologických zbraní. Dělo se tak v rámci projektu ANDREA (Alianza Nacionalista de Repúblicas Americanas — Národní svaz amerických republik). Jednalo se o Pinochetem iniciovanou síť příslušníků tajných služeb v Latinské Americe, která měla přispět k jeho zahraniční expanzi. Spoluprací tajné služby DINA a Colonie Dignidad mělo Chile získat například zásoby bojového plynu sarin. Do vojenské i výzkumné činnosti v Colonii Dignidad se zapojila i řada nacistických prominentů. Jedním z nich byl Hans- Ulrich Rudel (1916 — 1982), bývalý bitevní pilot Luftwaffe a nositel nejvyššího vojenského vyznamenání třetí říše: Rytířského kříže Železného kříže se zlatými dubovými listy, meči a brilianty. Po válce se intenzívně zapojil do neonacistických struktur. Nakrátko pobýval v Argentině, později se však vyskytoval v Německu i nejrůznějších místech světa, včetně pozemků Colonie Dignidad. Chilské vedení s ním zřejmě konzultovalo případné vojenské operace proti svému západnímu sousedovi. V kolonii se měli alespoň krátkodobě vyskytovat i další nacisté: například specialista na zplynování Walter Rauff. Objevily se i spekulace o ukrývání některých nejprominentnějších nacistických uprchlíků, nebyly však potvrzeny. Kolonie neposkytovala nacistům pouze útočiště, ale její členové se aktivně zapojili i do širších aktivit mezinárodní ultrapravice. Podle Hellera se například v roce 2000 zúčastnili velkého kongresu latinskoamerických nacionálních socialistů v Chile.

SOUMRAK DŮSTOJNOSTI A PRAPODIVNÝ ARZENÁL Z MUZEA
Dění kolem Kolonie Dignidad začalo postupně vyvolávat bouři nevole nejen u přímých postižených a jejich rodinných příslušníků, ale i mezi organizacemi zabývajícími se lidskými právy, angažovanými novináři i politiky. Média uveřejňovala svědectví bývalých příslušníků i obětí sekty. Vycházely specializované publikace popisující poměry v kolonii. Vzniklo i Sdružení pro pomoc a zájmy poškozených Colonie Dignidad. V Německu různí poslanci interpelovali ve věci kolonie spolkovou vládu a vyvíjeli na ni nátlak, aby proti porušování zákonů zasáhla. Chilské úřady v roce 1991 zbavily Colonii Dignidad statutu charitativní a vzdělávací organizace. Došlo ke změně jejího názvu na Villa Baviera. V Chile i v Německu se objevila i obvinění na Schäfera a další členy sekty. Schäfer se ale v roce 1996 dal na útěk před spravedlností. V roce 2004 byl spolu s dvaadvaceti chilskými a německými členy sekty odsouzen v nepřítomnosti na pět let za " tradiční delikt" — sexuální zneužívání dětí. Po dopadení dne 10. března 2005 v Argentině a následném transportu do Chile mu bylo sděleno další obvinění. Týká se údajného Schäferova podílu na únosu levicového protivníka Pinochetovy diktatury Alvara Vallejose Villagrana, jenž zmizel v srpnu 1974 na území kolonie. Jejích současných asi 300 členů (převážně Němců) má v současnosti zřejmě větší svobodu pohybu a projevu než v dobách Schäferovy neomezené vlády. Území sekty je však i nadále přísně střeženo a nález zbrojního arzenálu z letošního června nasvědčuje tomu, že stále ukrývá řadu tajemství. K onomu zbrojnímu arzenálu- nalezeny byly tyto zbraně: pušky Mauser Kar98 (zavedeny v německé armádě 1935), kulomety MG42 (1942), samopaly MP 40 (1939-45) Těmihle samopaly byly přednostně vyzbrojovány jednotky SS- oblíbená zbraň pro boj na krátké vzdálenosti střílející pistolovými náboji. A ještě z německých zbraní bylo nalezeno větší množství pistolí Walther. Potom tu máme anglické výsadkářské samopaly STEN (od 1941) a lehký kulomet BREN LMG anglické výroby (od 1938). Tento arzenál budí dojem jakéhosi celku někde potají na konci války vykládaného z ponorek při pobřeží jižní Ameriky. Deklarovaný přerod na běžné agrární společenství proto nemusí být zcela bezproblémový a ovlivní jej i výsledky procesu se Schäferem. Některým německým politikům je vytýkána tolerance k nekalým praktikám v Colonii Dignidad, i když není vůbec jisté, zda o nich při kontaktech s jejím vedením věděli. Totéž zřejmě platí pro občasné osočování německé Spolkové zpravodajské služby (BND) z toho, že kryla zločiny sekty. To celé není příliš pravděpodobné protože zbraně nalezené v kolonii jsou jasně nacistického původu a snaha mlžit, že se jedná o zbraně ze 70. let je pravděpodobně jen účelovým tvrzením.





KTEŘÍ TAM UTEKLI…
Mezi nejznámějšími nacistickými zločinci, kteří utekli do Jižní Ameriky, se nacházel i vrchní organizátor židovských transportů Adolf Eichmann, hlavní lékař koncentračního tábora v Osvětimi-Březince Josef Mengele či velitel koncentračního tábora Treblinka Franz Stangl, taktéž lotyšský řezník Herbert Cukurs. 11.května 1960 byl Eichmann unesen agenty Mossadu do Izraele, Cukurse zastřelilo speciální komando Mossadu v uruguayjském Montevideu 23.února 1965.
Někteří z nacistů zde byli dokonce velmi aktivní. Klaus Barbie, bývalý vedoucí gestapa v Lyonu, založil slupinu "Snoubenci smrti". Ta stála za "Kokainovým pučem" v Bolívii roku 1980, který k moci přivedl krutovládu generála Luise Garcíi Mezy Tejady.
Mezi nacisty, po kterých se dnes pátrá nejusilovněji, jsou: Alois Brunner, Aribert Heim, Ivan Demjanjuk, Milivoj Asner, Sandor Kepiro, Karoly Zentai, Algimantas Dalide a Harry Mannil.

Neonacisté v Jižní Americe znovu ožívají, plánují útoky a vraždí
Nálepka Jižní Ameriky jako útočiště nacistů není jen věcí zdokumentovaných případů z historie, nebo čirou fikcí. Americký institut Stratfor upozorňuje, že v tomto koutě světa ožívají neonacistické skupiny, a to mimo jiné i v souvislosti s hospodářskou krizí. Dokumentuje to i zátah brazilské policie proti organizaci Neuland, která plánovala na jihu země útoky na synagogy a měla na svědomí deset vražd.



Neonacistické skupiny na jihu Brazílie nejsou ničím novým, novinkou však je, že taková skupina je schopná organizovat násilné kampaně. Neuland měla v Porto Alegre už připravený plán akce a tři časované bomby, které chtěla odpálit ve dvou synagogách. Policii se podařilo plán překazit a zatknout pět členů Neulandu.
Podle brazilských úřadů má navíc Neuland kontakty na neonacisty v Argentině, Chile, Francii a Velké Británii. Dokonce se objevily informace o napojení skupiny na radikály, kteří plánovali teroristické útoky v New Yorku a rovněž byli zadrženi předtím, než je stačili provést. Nicméně později bylo toto napojení dementováno.
Deset zavražděných
Členové Neulandu v posledních dvou měsících podle police zavraždili nejméně deset lidí. Terčem jejich útoků byli převážně černoši, Židé a homosexuálové, ale také dva jiní příslušníci Neulandu. Organizace založená v roce 2002 v Sao Paulu má poměrně malé jádro několika desítek členů, kteří však stupňují aktivitu. Kromě násilných akcí se zaměřují na šíření nacistické propagandy a podporu voleb kandidátů, kteří inklinují ke krajní pravici.
Stratfor ve své analýze upozorňuje, že v Brazílii je oživení aktivit neonacistů překryto vysokou mírou zločinnosti. Brazílie dlouhodobě oficiálně usiluje o rovnoprávnost ras. V reálu však funguje segregace sociální i geografická.
Černošská a mulatská populace se koncentruje na severovýchodě země a ve slumech kolem velkých měst. Naopak na jihovýchodě Brazílie převažuje evropský původ obyvatel. Tento rys byl posílen i imigrací po druhé světové válce do této oblasti a do sousední Argentiny. V některých malých městech dodnes zaslechnete němčinu.

Milan Zacha Kučera


Zdroje: Reflex, La Nación, Daily Mail, ČTK/AP, aTeo, Canal 13

Přečtěte si také: Nacistická svatyně v Polsku stále stojí nebo jak tajná policie hledala poklady a Luštitelé tajemství Enigmy znovu v akci


Zpět