Záhady Poklady Literatura Zajímavosti Království Slovník Hudba Kdo jsem


Dead Can Dance Tribute - The Lotus Eaters

I když Dead Can Dance již osm let neexistují, zanechaný odkaz nepřestává magnetizovat a inspirovat, mrtví stále tančí a brány do nadzemských sfér zůstaly otevřeny. DCD se stali kultem, který žije dál svým vlastním životem. Nejnověji postoupilo uhranutí DCD ještě o něco dále, když v květnu 2004 vydal řecký label Black Lotus dvoudiskovou kompilaci nevydaných (až na jednu výjimku) cover verzí k poctě DCD: Tribute to To Dead Can Dance – The Lotus Eaters.
Dvacet šest skladeb skýtá bohatý pokrm pro každého pojídače lotosů.



Dead Can Dance svou tvorbou otevřeli zřídlo závratných hudebních zážitků, překročili hranice žánrů, procestovali staletí a kontinenty, nořili se do temných hlubin, aby odtamtud vynesli skryté světlo. Jejich hudba se vymyká definicím, autorské písně existují vedle tradičních, popové písně stojí vedle šamanských inkantací, středověké vlivy se přetavují do temně neoklasické podoby, orientální nástroje znějí spolu s evropskými. Rozmanitost forem dává tušit, že forma není to, na co bychom se tu měli zaměřit. Hlavní funkcí hudby tu není nekomplikovaná líbivost ve službě zábavy, ale komunikace s posluchačem a zavedení jej do míst, kde hudba naplňuje rituály, působí léčivě, inspiruje i znepokojuje.



I když DCD již osm let neexistují, zanechaný odkaz nepřestává magnetizovat a inspirovat, mrtví stále tančí a brány do nadzemských sfér zůstaly otevřeny. DCD se stali kultem, který žije dál svým vlastním životem, jak můžeme vidět z nahrávek vydávaných po zániku skupiny: vyšly tři CD nevydaných písní (Unreleased Tracks I-III), další tři, obsahující důkladný výběr z celého období působení skupiny s několika novými skladbami (Dead Can Dance 1981-1998 Box 3 CD) a z této kompilace byl pak pořízen další výběr na dvou CD (Wake). Zajímavější než tyto návraty je však působení DCD na současné hudebníky, kteří udržují ducha DCD naživu vlastními interpretacemi. Jejich žánrové rozpětí je pozoruhodné a dosvědčuje otevřenost hranic své předlohy. Různé cover verze nalezneme v doom metalu (Silent Stream Of Godless Elegy), rocku (Paradise Lost), industriálu (Bauhaus), popu (Chandeen) a samply byly použity v elektronické hudbě (Future Sounds of London). Jako další stupeň byla vydána kompilace cover verzí The Carnival Within - A Tribute To Dead Can Dance s dvanácti písněmi, jdoucími od industriálního zběsilce Leather Strip (zde však kupodivu s jednou z nejklidnějších a také nejlepších skladeb) až po obskurní Disciples of Astaroth.
Nejnověji postoupilo uhranutí DCD ještě o něco dále, když v květnu 2004 vydal řecký label Black Lotus dvoudiskovou kompilaci nevydaných (až na jednu výjimku) cover verzí k poctě DCD: Tribute to To Dead Can Dance – The Lotus Eaters. Dvacet šest skladeb skýtá bohatý pokrm pro každého pojídače lotosů.



Začíná Arcana, která se věrně drží své předlohy In The Wake Of Adversity, jako cizí prvek jde na první poslech rozpoznat jen hlas Petera Peterssona. Mnohem silněji kontrastuje Spirit od Persephone, kde jsou dominantní prvky proplétající se smyčcové nástroje – violoncella a housle, na jedny z nich zde hraje mj. Matt Howden. Rovněž ženský vokál bude nezvyklý pro ty, kdo mají naposlouchaný hlas Brendana Perryho. Cantara je první skladbou, interpretovanou metalovými či rockovými hudebníky, kteří jsou na této kompilaci obecně velmi silně zastoupeni. Hlas Lisy Schreib krouží v ozvěnách kolem vybrnkávaného rytmu, do nějž se přidávají perkuse a rify elektrické kytary. Na ty v ještě větší míře přijde řada u Trail of Tears. Renesanční Ataraxia se zaměřila na méně známou píseň Bylar, a tím nejvýraznějším a nezaměnitelným je tu jako obvykle zpěv: expresivní hluboký hlas Francesky Nicoli, připomínající divoký karnevalový rej ve středověkých městech. Faith and the Muse se v Mesmerism příliš neoddalují od originální verze, a podobně tak Amber Asylum v Cardinal Sin, i když tu se najde změn více, přibylo nástrojů – perkusí, piana, houslí - a naléhavý hlas B. Perryho nahradil ženský, naprosto odlišný: vysoký, chvějivý až kolísavý. Tato subtilní píseň se docení při pozorném poslechu, kdy lze zachytit vynořující a opět se zanořující nuance nástrojů a druhého hlasu. Naopak svéráznou podobu vtiskli své skladbě Hortus Animae. Instrumentální Windfall začíná skučením větru a postupně se zrychluje až k bubenické smrští, nad níž vlaje původní flétnový motiv. Poté se utiší a plynule přejde do jiné písně DCD – Summoning of the Muse. Do oblasti blízké world music by se na tomto CD daly zařadit orientální Oman od řeckých Grido a tradiční lidová The wind that shakes the barley, zpívaná stejně jako předloha sólovým hlasem bez instrumentálního doprovodu a nepřinášející žádnou inovaci. Desátá píseň je v bookletu opakovaně titulována Spirit a stejně tak je zanesena v internetové databázi kompaktních disků, avšak je to omyl, ve skutečnosti jde o How fortunate man with none se slovy Bertolta Brechta z alba Into the labyrinth. Provedení je stejně minimalistické jako u originálu, za nástroj je zvolena elektrická kytara. Zbývající dvě skladby jsou opět v duchu tvrdší hudby. Poslední společná nahrávka Brendana a Lisy The Lotus Eaters, podle níž je zřejmě nazvána celá kompilace, zaznívá v podání skupiny Imperia ve svižném tempu s umně vloženými klidnými pasážemi. Horší a nevýrazný pak je Avatar od Ephemeral Sun.



Na druhém disku je první píseň od Black Tape for a Blue Girl s kouzelným flétnovým úvodem a původní melodií zamíchanou do sklíček kaleidoskopu elektronických zvuků. Jarboe a American Dreaming zaujme střídáním šepotu a zpěvu po jednotlivých strofách. Zmínil-li jsem se před odstavcem o četném výskytu zástupců tvrdší hudby, platí to o druhém CD ještě větší měrou. Po již dříve vydaných The Gathering a jejich kultivované cover verzi následuje hřímání kytar a chraptivý zpěv Nightfall a Darkwell. Vystřídáni jsou Ulver a In the kingdom of the blind, zprvu kontemplativní, pak narůstající do téměř chórového zpěvu a následně uplývající s dozvuky bubnů. Akrabu si vybrali svým sumerským písním blízkou Desert song, kterou zahalili do složitější melodie a přidali volnou instrumentální dohru. Podruhé zazní How fortunate man with none, nesoucí se v pomalém rytmu bicích a kytar, které v refrénech nabírají na intenzitě. Imperial Black použili pro vyjádření hlavního motivu Enigma of the absolute elektrické kytary, které spolu se symfonickými prvky však skladbu příliš zahlcují a samotný zpěv se v nich ztrácí. Těsně za sebou následují jediné dvě čistě instrumentální kompozice. The protagonist, jedna z nových písní, přidaných na kompilaci 1981-1998 Box 3 CD, si zachovává svou temnou atmosféru, Windfall zdůrazňuje rytmickou složku. Závěrečná téměř desetiminutová Summoning of the muse (deconstructed) je skutečně rozložená na jednotlivé motivy, které Subterranean Masquerade přeskládávají do pohyblivých obrazů a jejich aranžmá se tak stává živou metamorfózou, jež se neopakuje a posluchač nemá u této nejdelší písně nutkání přeskočit dál.
Sestavit kompilaci na dvou vrchovatých CD a udržet jednotící myšlenku není lehké. Dobrého výsledku lze dosáhnout buď co největší různorodostí, nebo naopak úzkou specializací. Pojídači lotosů patří do té první skupiny a pravděpodobně by byla kompilace vyváženější, kdyby se o nějaké skladby zkrátila. Vcelku jde však o dobré dílo, které přesvědčí každého ctitele DCD, aby se přidal k hostině lotofágů o mnoha chodech.

Skladby:

Disk 1

1. ARCANA - In the wake of adversity
2. PERSEPHONE - Spirit
3. DANNY LILKER (NUCLEAR ASSAULT) - Cantara
4. ATARAXIA - Bylar
5. FAITH AND THE MUSE - Mesmerism
6. TRAIL OF TEARS - The arcane
7. HORTUS ANIMAE (with Liv Kristine Espenaes ex- THEATRE OF TRAGEDY) - Windfall/ Summoning of the muse
8. AMBER ASYLUM - Cardinal sin
9. GRIDO - Rakim
10. ANATHEMA - How fortunate is the man with none
11. IMPERIA (HELENA IREN MICHAELSEN - ex TRAIL OF TEARS) - The lotus eaters
12. EPHEMERAL SUN - Avatar
13. SARAH JEZEBEL DEVA - The Wind that Shakes the Barley

Disk 2

1. BLACK TAPE FOR A BLUE GIRL - Fortune present gifts not according to the book
2. JARBOE (ex SWANS) - American dreaming
3. ANTIMATTER - Black sun
4. THE GATHERING - In power we entrust the love advocated (*)
5. NIGHTFALL - The obiguitous Mr. lovegrove
6. DARKWELL - Anywhere out of the world
7. GREEN CARNATION - Cantara
8. ULVER - In the kingdom of the blind the one-eyed are kings
9. AKRABU - Desert song
10. NOEKK (ex EMPYRIUM) - How fortunate is the man with none
11. IMPERIAL BLACK (new band of ex CRADLE OF FILTH bassist)- Enigma of the Absolute
12. SECRETS OF THE MOON & NOSTALGIA - The Protagonist
13. MONUMENTUM - Windfall
14. SUBTERRANEAN MASQUERADE - Summoning of the Muse (Deconstructed)

Všechny skladby jsou exklusivní kromě (*).

Recenze převzata z www.okultura.cz











Ukázky ke stažení:

http://www.okultura.cz/filemanager/fileview/87/
http://www.okultura.cz/filemanager/fileview/88/
http://www.okultura.cz/filemanager/fileview/86/
http://www.okultura.cz/filemanager/fileview/89/

Zpět